Standardy kvality sociálně - právní ochrany
V závěru roku 2012 byla po poměrně dlouhém legislativním procesu schválena novela zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (ve Sbírce zákonů byla zveřejněna pod č. 401/2012 Sb.).
V právním řádu se tak můžeme poprvé setkat se standardy kvality výkonu přenesené působnosti, v tomto případě orgánů sociálně-právní ochrany.
Příslušné ustanovení zákona (§ 9a) vymezuje základní okruhy standardů, jimiž jsou postupy sociální práce s klienty a standardy personálního, organizačního a technicko-provozního zajištění této agendy.
- Součástí úpravy jsou i principy, na jejichž základě je ochrana práv dětí vykonávána.
- Pro naplnění standardů je stanoveno dvouleté přechodné období do 31. prosince 2014. Zákon o sociálně-právní ochraně dětí přináší standardy nejen „úřadům“, ale také organizacím, které na základě pověření k výkonu sociálně-právní ochrany s úřady spolupracují (nevládní neziskové subjekty, příspěvkové organizace obcí a krajů atd.).
Některé záležitosti budou jistě vnímány jako určitý průlom do zažitých pořádků. Například stanovení počtu pracovníků jednotlivých odborů či oddělení obecního úřadu bylo vždy chápáno jako záležitost čistě samosprávného rozhodování.
- V oblasti sociálně-právní ochrany se nyní objevuje zákonný požadavek na odpovídající personální zajištění úřadu, které bude navíc přesně definováno v závislosti na počtu dětí, které žijí ve správním obvodu obce s rozšířenou působností a na sociodemografické situaci v daném regionu.
Bližší vymezení standardů upravuje příloha č. 1 prováděcí vyhlášky č. 473/2012 Sb., která nabyla účinnosti spolu se zákonem dne 1. ledna 2013. Vyhláška popisuje celkem 14 okruhů standardů.
- Standardy č. 1 - 3 se zabývají místní a časovou dostupností agendy (jako příklad lze uvést nepřetržitou pracovní pohotovost obecních úřadů obcí s rozšířenou působností), prostředím a podmínkami (např. prostory vhodné pro komunikaci s dětmi a rodinami; vhodné materiální a technické vybavení včetně automobilů a prostředků záznamové techniky) a informovaností ve vztahu k cílové skupině (především důraz na dostupnost a srozumitelnost informací).
- Standard č. 4 řeší již zmíněnou otázku personálního zabezpečení příslušného úřadu. Stanoví, že počet zaměstnanců zajišťujících sociálně-právní ochranu musí být přiměřený správnímu obvodu. Při výpočtu přiměřeného počtu se vychází z počtu všech dětí, které v daném správním obvodu žijí. Výchozím kritériem je přitom nejméně jeden zaměstnanec na 800 dětí (osob do 18 let věku). Tento počet bude dále upraven v závislosti na předpokládané náročnosti sociální práce v regionu, na to v souvislosti s výskytem sociálně-patologických jevů a dalších jevů jako např. míry nezaměstnanosti, rozvodovosti, počtu sociálně-vyloučených lokalit atd.
Možnost vytvořit odpovídající tým na každém úřadě souvisí s výší dotace ze státního rozpočtu pro konkrétní obec. V praxi bude postupováno tak, že na základě uvedených kritérií bude stanoven doporučený počet odborných pracovníků pro každý obecní úřad obce s rozšířenou působností. V návaznosti na to bude stanovena výše státní dotace. Bylo již řečeno, že velikost a odborné složení týmu jsou stanovovány tak, aby byla zajištěna systematická práce s ohroženými dětmi a rodinami.
Z tohoto důvodu je součástí standardů ještě „kontrolní“ kritérium 8d, které hovoří o tom, že každý zaměstnanec pracuje maximálně s 80 rodinami, v případě kurátora pro děti a mládež (klíčový pracovník pro děti, které vyžadují zvýšenou pozornost z důvodu ohrožení trestnou činností a výchovnými problémy) jde o 40 rodin. Stejné je tomu u pracovníků v oblasti náhradní rodinné péče.
- Standardy č. 5 a 6 se týkají přijímání a zaškolování pracovníků a jejich profesního rozvoje (důraz na profesní kvalitu zaměstnanců, jejich pravidelné vzdělávání v oboru a hodnocení z hlediska odbornosti).
- Standardy č. 7–9 definují principy a postupy práce. Je kladen důraz na prevenci ohrožení dítěte. Do organizace práce orgánů sociálně-právní ochrany se zavádí institut klíčového sociálního pracovníka (koordinátora případu). Základní principy sociálně-právní ochrany (kritérium 9a) spočívají zejména v respektu k individuálním potřebám klienta, podpoře jeho samostatnosti a motivaci k péči o děti (řešení nakonec vždy leží na dané rodině), podpoře sociálního začleňování a snaze udržet kontakt dítěte (rodiny) s přirozeným sociálním prostředím. Orgán sociálně-právní ochrany přitom používá zákonem stanovené metody sociální práce, jako je pravidelné vyhodnocování situace dítěte a rodiny a plánování postupu (individuální plán ochrany dítěte).
- Standardy č. 10–13 popisují kontrolní mechanismy, vedení dokumentace a způsob vyřizování stížností.
- Standard č. 14 řeší návaznost výkonu sociálně - právní ochrany na další služby. Orgány sociálně-právní ochrany budou v tomto ohledu vystupovat jako koordinátor péče i ve vztahu k dalším subjektům. Měla by se postupně omezovat současná praxe, kdy s rodinou současně pracuje několik subjektů a různých odborníků a jejich aktivity nejsou vzájemně provázané (někdy jsou i kontraproduktivní).
Standardy kvality sociálně-právní ochrany dětí Rotava jsou momentálně vytvářeny sociální pracovnicí a po dokončení budou zveřejněny na těchto stránkách. Jejich dokončení a aplikování v praxi bude provedeno do 31.12.2014.
